V dějinách lidstva mělo vždy významné postavení uchování ostatků významných osobností jako odkaz pro příští generace. Způsob uložení ostatků odpovídal stupni poznání v dané historické době a kulturní úrovni národa. Prakticky vždy se však jednalo o uložení kosterních pozůstatků, případně o jakýsi pokus balzamifikace.

V historii výzkumu a uchování pozůstatků českých panovníků lze zaznamenat několik mezníků:

1. Tím prvním, velmi důležitým mezníkem bylo období vlády Karla IV., který nechal přemístit ostatky svých předchůdců, významných českých panovníků, do chrámu sv. Víta.
2. V novodobé historii byly podrobeny pozůstatky členů panovnických rodin mnohým průzkumům, při kterých bylo provedeno rozsáhlé antropologické studium.
3. S vývojem vědního poznání byly objeveny struktury, které jsou nosiči veškeré informace o člověku. Je to dnes již obecně známá dědičná informace obsažená ve struktuře DNA.

Nastala nová doba, kdy lze zpětně z kosterních ostatků získat kvalitativně nesrovnatelnou informaci, která je teprve tím pravým a komplexním otiskem existence jedince na tomto světě. Jsme 1. generace, která má příležitost tuto informaci nejen získat, ale především ji bezpečně uložit do budoucnosti.

Archivované vzorky „DNA relikviáře“ jsou uloženy paralelně na 2 místech:

1. První originální “pietní„ sada vzorků DNA relikviáře je uložena v místě, které má reprezentativní formu v podobě Národního archivu DNA a slouží k prezentaci pro širokou veřejnost.
2. Druhá originální “archivní„ sada vzorků DNA relikviáře je v místech, které garantují ochranu vzorků před vlivy vnějšího prostředí. Vzorky v této sadě jsou identické se vzorky „pietní“ sady a jsou označeny podrobným popisem vzorku, exaktně identifikujícím místo, čas, kvalitu odběru, a je k nim také připojena příslušná fotodokumentace.

Unikátnímu a neopakovatelný charakter projektu Národního archivu DNA tak navazuje na konání Karla IV, který nechal shromáždit ostatky nejvýznačnějších osobností českých dějin, resp. české státnosti v areálu Pražského hradu.